O vztazích a růstu – jak žít skrze proměny?
Autor: Adam Posner,
Publikováno: 21.01.2024,

Věřím, že skoro každý z nás, si v životě položil otázku o smyslu života. O tom, jaký význam pro nás mají vztahy a proč se nám děje to, co právě prožíváme. Velmi často nám naši nejbližší ( rodina ) říkají, kam bychom se měli posunout, jaký směr je pro nás nejlepší. Ale co když my to cítíme jinak? Co když pro nás skutečná krása života spočívá v něčem jiném, než nám je předkládáno?

Na základě vlastních zkušeností ze života a sezení s klienty, my do života vstoupila následující věta:

„Život a vztahy nejsou o tom, čeho můžeš dosáhnout, ale kým se můžeš stát.“

Růst

Během našeho života se několikrát ocitneme ve chvílích, kdy budeme vystaveni zkouškám, které nás prověří v tom, zdali jsme se posunuli ve věcech, které jsou v souladu právě s naším životem. A pokud neobstojíme, přijdou další lekce a zkoušky. V tomto případě již ale náročnější a možná bolavější. Důvodem je to, abychom pochopili a vydali se životem tou správnou cestou.

V dnešní době je velmi jednoduché nad vším přemýšlet, inspirovat se nebo používat logiku. Vždyť tak se to přeci od malička učíme. Ale co když to není o vítězství v závodě, ale spíše o vývoji našeho já? Co když je to mnohem víc o tom, co cítíme? Skrze vztahy se otevíráme možnosti se změnit, růst a dosáhnout vnitřního naplnění. Není to pouze o dosažení stanovených met a úkolů, ale spíše o cestě, kterou jdeme a o lidech, které na této cestě potkáváme.

Jaké pojmy se tedy v takových vtazích mají vyskytovat?

  • Svoboda
  • Důvěra
  • Podpora
  • Láska
  • Pochopení
  • Naslouchání
  • a další…

„Raději být ztracen v oceánu svobody, důvěry a bezpečí, než být uvězněn v kleci obav a nejistoty.“Adam P.

Zrcadlo

Naše vztahy ( partnerské, rodinné ) nám jsou většinou zrcadlem, odhalujícím naše síly a také naše slabiny. Když se ocitneme ve vztahu, nemůžeme se vyhnout výzvám a konfliktům. Avšak právě v těchto situacích nacházíme příležitosti k osobnímu růstu.

Důležité je pochopit, že kým se můžeme stát ve vztazích, je úzce spojeno s tím, jak se vyrovnáváme s proměnami života. Vzestupy a pády, radosti a bolesti utvářejí náš životní příběh. Je to příběh, který se mění, vyvíjí a skládá z různých kousků získaných v průběhu času. Ať už jsme ve vztahu s partnerem, rodinou nebo přáteli, naše srdce roste a naše duše se rozvíjí.

Čemu na této cestě tedy věnovat pozornost?

  • Jednáme doopravdy sami za sebe?
  • Čeho se bojíme?
  • Co nám říká naše srdce, náš vnitřní hlas?
  • Jak se cítíme?
  • Nepodléháme zbytečně tlaku okolí?
  • Jakou roli v našich rozhodnutích hrají rodiče?
  • a další…

O čem to tedy je?

Život, jak nám vztahy ukazují, není jen o vítězstvích nebo porážkách, ale spíše o tanci s vlastními stíny, o objevování a přijímání sebe sama v různých podobách. Je to o tom, jak se učíme žít svobodně, a zároveň umíme setrvat na zemi. Je o roztažení svých křídel ve větru proměn a o tom, jak se díváme na svět novýma očima každým dnem.

Vztahy jsou v tomto příběhu těmi nejjasnějšími hvězdami, které nám ukazují cestu. Jsou to ty, které nás učí láskyplnému setkávání s rozmanitostí života. V nich nalézáme oporu a zrcadlo, které odhaluje a podporuje náš vnitřní růst. Takže až se podíváte zpět na svůj život, ať už je plný výšin nebo nížin, mějte na paměti, že krása spočívá ve vaší schopnosti objevovat a stávat se tím, kým jste právě teď.

Co ještě je důležité si uvědomit? Vzkaz rodičům.

Závěrem mi prosím dovolte ještě jedno zamyšlení. To, že máme zkušenosti a moudrost, kterou můžeme sdílet s našimi dospělými dětmi, je nezbytné abychom jim poskytli prostor pro vlastní rozhodnutí a objevování. Je to výzva k tomu být oporou, rádcem a posluchačem, nikoli však průvodcem, který by je uváděl na nesprávnou cestu.

Tato myšlenka se zakládá na přesvědčení, že vztahy jsou o vzájemném obohacení a podpoře na cestě k osobnímu a společnému růstu. Jsou to vztahy, které nás formují, když se v nich otvíráme novým zkušenostem, a zároveň nám poskytují zkušenosti v bouřlivých chvílích.

Ptejte se prosím svých dětí, zdali jsou šťastné, umožněte svým dospělým dětem, aby šli vlastní cestou. Dovolte jim dělat chyby a neodsuzujte je. Staňte se těmi, kteří je na této cestě podporují a jsou rádci a posluchači v případě, že to vaše děti potřebují.

V opačném případě hrozí to, že je zavedete na nesprávnou cestu, na které se budete podílet, aniž byste si to chtěli připustit. Je velmi snadné z pohledu rodiče vidět to, co se zdá být pro vaše dítě správné, ale uvědomte si prosím, že případnou bolest z takového jednání, už si musí vaše děti prožívat sami.

0 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *